V konkurenci na Evropských hrách se Lukáš Flaks s Gabrielou Zachovou neztratili a přivezli z polského Krakova bramboru.

4. místo pro Flakse a Zachovou ve smíšených deblech, čtvrtfinále pro Flakse (s Bubniakem) v mužských deblech a osmifinále pro Zachovou (s Buřvalovou) v ženských deblech. To byla umístění stolních nohejbalistů, tedy teqbalistů, na Evropských hrách, kteří ještě nedávno váleli v barvách Šacungu na nohejbalových hřištích. O své pocity z akce se rozdělila česká teqbalová jednička, Lukáš Flaks.

Lukáši, čtvrté místo ze smíšených dvojic bylo nejlepším umístěním české teqbalové výpravy. Přesto vás asi úplně nepotěšilo?

K medaili chyběl jediný vyhraný zápas. V semifinále nás čekaly světové jedničky, v souboji o bronz zase domácí tým. Možná jsme nevědomky podlehli atmosféře, bylo tam na tribunách kolem osmi stovek diváků. Sice jsme já ani Gabča necítili nějaký tlak či nervozitu, možná to ale nějaký vnitřní dopad na nás mělo.

Který z obou klíčových zápasů, vedoucích k medaili, byl těžší?

Proti Maďarům o postup do finále. Jsou aktuálně nejlepší, proti nim se těžko vyhrává. Vždycky jsme proti nim táhli za kratší konec. Hrají jako stroje, nedělají skoro žádné chyby. Když udělali, tak jsme ji ztrestali, ale byla jedna nebo dvě za zápas. A my jich uděláme šest. Proti Polsku o bronz, tam jsme měli vyhrát.

V čem byl hlavní herní rozdíl od těch, kteří na medaili dosáhli?

Musím se doma v klidu podívat na video a vše vyhodnotit. Nechtěl jsem se na to koukat hned, protože bych byl naštvaný. Musíme zjistit, jakých chyb jsme se dopustili a hlavně co máme trénovat. Obecně nám dobře funguje, že já příjmu na Gabču, ta mi nahraje, já to zaklepnu a je konec. V tom je naše obrovská síla. Ale jsou tam další drobnůstky, které potřebujeme doladit.

Byť velký úspěch, po prohraném zápase s Poláky jste to tak asi necítili…

Než jsme začali naplno pociťovat zklamání, odchytili nás reportéři z televize a dalších médií na rozhovory. Poskytli jsme asi čtyři rozhovory a hned mě zase odchytili komisaři na antidopingovou kontrolu. Docela to trvalo, musel jsem vypít přes dva litry vody, než jsem byl schopen vzorek odevzdat. Teprve až jsem se vrátil, mi to začalo docházet a byl jsem z porážky naštvaný. Ostatní už to měli vstřebané a na mě to začalo doléhat.

Druhý den jsi ale měl ještě další medailový pokus v mužských deblech. S Petrem Bubniakem jste to dotáhli do čtvrtfinále.

Prohráli jsme o postup mezi nejlepší čtyřku s Rumuny, ti také hrají dost strojově. Nedokázali jsme ale zahrát optimálně. Možná už se na nás projevila únava z předchozích dnů. Když jsme hráli proti Dánsku, tam se nám dařilo úplně všechno, vůbec jsme jim nedali čuchnout a možná jsme si to vybrali. Kdybychom takto hráli proti Rumunům, tak je smázneme taky. Možná je to i tím, že občas máme v hlavách zafixované nohejbalové myšlení. V nohejbale si člověk chvilku soupeře oťukává a pak se zkoncentruje na koncovku a rozhodne. Tady je potřeba najet na plnou koncentraci hned od začátku a kosit to.

Také český ženský debl nezahrál špatně.

Je to škoda, holky neměly nepřekonatelné soupeře, měly cestičku vyšlapanou. Domácí Polky, které mohly porazit, nakonec skončily třetí.

Jak bys celkově zhodnotil české vystoupení v Krakově?

Určitě pozitivně. Pro nás to byla velkolepá akce, kterou jsme dosud nezažili. Byli jsme ubytovaní ve vesnici sportovců, kde jsme si užívali zázemí od Českého olympijského výboru a potkávali se s dalšími sportovci. Byli jsme jedna velká rodina, všichni k nám byli milí, vstřícní. My jsme ve volném čase chodili fandit dalším českým sportovcům, oni zase nám, to bylo skvělé. Tím, že jsme hráli na hlavním krakovském náměstí a vstup na tribuny byl zdarma, měli jsme obrovskou výhodu. Kromě jednoho dne, kdy se musely zápasy přesouvat, nám vyšlo i počasí. Z hlediska sportovního jsme splnili to, na co jsme měli a potvrdili. Semifinále v mixu je úspěch, vše ostatní by bylo nad rámec.

Takže teqbal v Krakově bodoval.

Bylo to úžasné, myslím, že teqbal udělal další velký krok. Lidi nás potkávali, zdravili se s námi. Mě v tramvaji potkala paní, Polka a říkala mi, že mě zná z televize. Na náměstí bylo i hodně turistů z Česka, kteří fandili. Další koukali na LCD obrazovku. Zatím oficiální zpětnou vazbu z hodnocení našeho sportu nemám. Ale co se proslýchá, každému se to líbilo a udělalo to velký mediální obraz. A to i u nás doma. Snad to pomůže k dalšímu rozvoji.

Fotogalerie (převzato ze stránek ČOV):