Zatím jen virtuálně si nohejbalisté Šacungu připomenuli uplynutí desetiletí od vítězství v evropském pohárovém seriálu.

Vzpomínky. To je kromě individuální přípravy jediné, co nohejbalisté mohou v době vlády covidu-19 dělat. Na podzim si hráči, trenéři i funkcionáři benešovského Šacungu bohužel jen online připomněli, jaké to bylo při klubem získaného titulu z mužské extraligy v roce 2010. Půl roku po domácím titulu přišla další premiérová událost – vítězství v evropském pohárovém seriálu mužů.

„Za normálních okolností bychom jako ligový mistr měli právo startovat v Poháru evropských mistrů. Jenže v roce 2010 se mezinárodní nohejbalové hnutí po sporech rozdělilo na dvě federace, původní FIFTA a novou UNIF. ČR se stala jedním ze zakladatelů nové federace a pro rok 2011 nebyla pohárová soutěž pro mistry svých zemí vypsána. Místo toho byl vypsán seriál evropského poháru, do kterého jsme byli přihlášeni. Kromě českých zástupců v něm startovaly týmy ze Slovenska, Maďarska, Švýcarska, Rumunska, Francie a Polska“ popsal situaci předseda klubu Miloslav Ziegler.

Stříbro z roku 2004 a tři bronzy z let 2003, 2007, 2008, to byla dosavadní medailová kolekce Šacungu z předchozích mezinárodních pohárových seriálů. Ve zlatém roce 2011 se mistrovského týmu forma stále držela a jeho sestavy pravidelně bodovaly na jednotlivých turnajích seriálu. Po bronzu z turnaje v Přerově, stříbrných umístěních z turnajů v Praze a Nymburce a čtvrtfinálové účasti na druhém turnaji v Nymburce se oranžové barvy před závěrečným turnajem ve slovenských Košicích sice usadily na čele pohárové tabulky, o jediný bod před DPMK.  A celek DPMK Košice tehdy neomylně vládl nejen slovenské scéně, jeho hráči v této době nemilosrdně kosili české naděje na světových i evropských šampionátech.

K tomu si ještě Šacung velkoryse dovolil před rozhodujícím kláním do dresu svého košického rivala uvolnit na hostování jednoho ze svých nejlepších hráčů, posledního vítěze ankety Nohejbalista roku, Doubravu. Sledovaný vzájemný souboj o celkové prvenství se nakonec mezi oběma rivaly konal, leč „jen“ v mači o bronz. Šacung totiž v semifinále turnaje padl s Karlovými Vary, ale stejně se vedlo DPMK proti Modřicím. Oba hlavní soupeři Šacungu v tuzemské extralize tak v Košicích paradoxně pomohli svými výkony benešovskému klubu ke zlatu. Výhra Košic v souboji o třetí místo totiž už neznamenala větší, než půlbodový rozdíl. A ten Šacungu na prvenství v seriálu stačil.

"Je to pro nás další pěkný úspěch. V medaili jsem, přiznám se, dost věřil. Ale že to bude zlato, to je vždy bonus navíc. Letos jsme se na halový seriál poctivě zaměřili, obětovali jsme mu část zimní přípravy na venkovní ligovou soutěž a vyplatilo se. Využili jsme i toho, že jako mistr extraligy jsme mohli do jednotlivých turnajů nasazovat více sestav. S výjimkou dvou turnajů nám všechny sestavy postupovaly do play-off a bodovaly. Pohárová soutěž se poprvé hrála na jednodopadová mezinárodní pravidla a bylo to určitým oživením. Řada hráčů, našich i soupeřů, se ale s těmito náročnějšími pravidly setkala v soutěži poprvé, proto bylo těžké předvídat, jak to všechno dopadne. Vlastně bylo zajímavé, že třeba naši reprezentanti, kteří tato pravidla už mají zažitá, ne vždy byli na stupních vítězů, ale nahradili je jiní, jako třeba Ešner či Štěpař," okomentoval úspěch tehdejší trenér Jan Buddeus.

Seriál kromě hodnocení družstev přinesl novinku v podobě individuálního hodnocení. Tady se do první desítky z benešovských hráčů prosadili sedmý Štěpař, devátý Ešner a desátý Makara.

Konečné pořadí Evropského poháru mužů (2011):

1. SK Šacung VHS Benešov 1947 - 17,5 bodu
2. NK DPMK Košice - 18
3. SK Liapor Witte Karlovy Vary - 24
4. TJ Sokol SDS Exmost Modřice - 32,5