V rozsáhlém výzkumu Národní sportovní agentury si nohejbal nevedl vůbec špatně, v obou hlavních kategoriích uzavírá první třetinu.

Národní sportovní agentura si nechala zpracovat obsáhlý výzkum, mapující popularitu jednotlivých sportovních odvětví v ČR jak z hlediska divácké sledovanosti, tak z vlastního provozování. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaký je vztah Čechů ke sportu, jak jsou podle nich jednotlivé sporty atraktivní z diváckého pohledu a z pohledu jejich aktivního provozování a jaké jsou průměrné roční náklady na potřebné sportovní vybavení typického patnáctiletého sportovce nebo sportovkyně věnující se sportovnímu odvětví na výkonnostní úrovni.

Do hlavní části výzkumu bylo zařazených celkem 105 sportovních odvětví, zastoupených v ČR sportovními svazy. Reprezentativní vzorek představovalo celkem 5 000 respondentů. Tedy poměrně velmi slušná čísla. A jak si vedl nohejbal?

V analýze atraktivity sportů z hlediska jejich sledování jako divák nohejbalu patří slušné 35 místo, tedy chvost první třetiny ze všech 105 sportů. Mezi převážně kolektivními míčovými a brankovými sporty skončil sedmý (lední hokej – 1., fotbal – 8., volejbal – 13., basketbal – 15., házená – 25., florbal – 28., národní házená – 40., baseball – 42., rugby – 44., malý amatérský fotbal – 60., americký fotbal – 62., hokejbal – 63., vodní pólo – 69....).

V analýze atraktivity sportů z hlediska jejich aktivního provozování je na tom podobně – 30. místo celkově (bowling a kuželky – 1., volejbal – 7., lední hokej – 14., fotbal – 17., basketbal – 23., florbal – 26., házená – 29., baseball – 39., pozemní hokej – 45., národní házená – 48., hokejbal – 59...) a osmé mezi převážně kolektivními míčovými a brankovými sporty.

Analýzy nabízí i některá dílčí data. Při pohledu na ně jistě potěší zejména výsledky analýzy atraktivity sportů z hlediska jejich aktivního provozování, sestavená pouze z mužské části respondentů. Tady se nohejbal vešel do prezentované první patnáctky TOP sportů, obsadil 13. příčku. U ženské části respondentů to pochopitelně tak veselé nebylo.

V analýze finanční náročnosti sportů v ČR, kde byly sporty rozděleny podle jednotlivých svazů, byl Český nohejbalový svaz zařazen do sportovních svazů se střední finanční náročností (2. skupina z pěti skupin podle náročnosti).

Jak výsledky výzkumu číst? Z pohledu nohejbalu je předpoklad na jisté alespoň mírné zlepšení v očích těch, kteří český sport podporují. Vždyť dlouhodobě se Český nohejbalový svaz v kritériích podpory od MŠMT ČR pohyboval někde mezi 60. až 80. příčkou – vliv ale na to měl i malý počet národních federací. Předně je však důležité (a i předchozí výzkumy to ukazují), že se nohejbal také dlouhodobě těší přízni nemalého počtu sportovců aktivních i těch, kteří jej konzumují jako diváci. Zatím bohužel v drtivé většině mužské části populace, což je jev, který znevýhodňuje i některé velké sporty, např. fotbal a lední hokej. V ženské složce u těchto sportů existuje velká rezerva. Celkově je ale zřejmé, že nohejbal má alespoň na domácí půdě potenciál větší, než si asi většina samotných nohejbalistů a možná i nemálo činovníků z jejich řad připouští. Jen je potřeba se nebát potenciál správně uchopit a plně využít.

Výzkum se po vydání výsledků pro některá možná překvapivá zjištění stal terčem výtek a zpochybňování, zejména ze strany fotbalových funkcionářů. Je však nutné si uvědomit, jak bylo řečeno výše, že právě fotbal stejně jako nohejbal má velký deficit v ženské části populace, z této části jej provozuje pouze cca dvacetina. Tím tak tyto sporty na rozdíl třeba od pohlavně neutrálních volejbalu či basketbalu přichází o cca 45 % podpory.