Rozhovor s kapitánem A družstva Františkem Kalasem.
Své soutěže už odstartovalo mužské béčko a céčko, družstva dorostenců i žáků, otevřela se polovina středisek tréninkového centra mládeže. Jediným družstvem, jehož botasky ještě letos neokusily ostrý soutěžní start, je mužské A družstvo. Po zrušení ligových soutěží svazu mělo na výběr, zda se zúčastní náhradní svazové soutěže - Ligového poháru, nebo dá přednost nové soutěži, nesoucí název Český pohár. Nakonec se vedení historicky nejstaršího ligového klubu rozhodlo pro druhou variantu, které daly přednost i extraligová a prvoligová družstva Čakovic (A i B), Čelákovic, Žatce, Zruče-Sence, Startu Praha a Plazů. Šacung do soubojů ve skupině B s týmy Čelákovic, Startu a Čelákovic B povede v roli kapitána nestárnoucí František Kalas (*1977). Skupina A už má první turnaj za sebou, Šacung vstoupí do hry od 10 hodin v sobotu 13.6. na Střeleckém ostrově, domácí baště pražského Startu.
Františku, zimní přípravu mělo vaše družstvo poměrně intenzivní, o to asi muselo být vaše rozčarování z nezahájení ligové soutěže větší?
Zimní přípravu jsme měli jako pokaždé před sezonou. Bohužel nastala situace s koronavirovou pandemií a my ji museli akceptovat a přizpůsobit se. Každopádně jsme si nepřipouštěli, že by se nemělo letos vůbec hrát. Rozčarování proběhlo hlavně kvůli oznámení svazových činovníků na televizním kanále ČT Sport, že se sezóna ruší, aniž by o tom dal někdo ze svazu dopředu oddílům vědět.
Jak se vůbec koronavirová krize projevila ve vašem týmu a celém klubu? A dotkla se nějak i tebe osobně?
Určitě jako v každém klubu byla ovlivněna příprava na sezónu. V době kdy jsme se věnovali ladění formy na začátek extraligy, přišel zákaz. Bylo to období nejistoty, kdy nikdo nevěděl, kdy se začnou uvolňovat opatření a znovu se bude moci alespoň trénovat. A v nejisté době žijete vlastně neustále v nejistotě. U nás to platilo také. Pokud nemáte jistotu, zda sezóna začne, tak nemáte ani jisté další věci, včetně finančních prostředků. V osobním životě jsem měl štěstí, že z hlediska práce jsem žádné velké změny nezaznamenal. Pouze vzhledem k situaci a mediální masáži jsem se strachoval o své nejbližší, ale to tak měl minimálně ze začátku asi každý.
Jak se díváš na jalovou snahu některých orgánů nohejbalového svazu předložit takovou variantu upravených letošních soutěží, která by pro většinu klubů byla akceptovatelná?
Byl jsem překvapen nejprve laxním přístupen, kdy svaz neměl připraveny prakticky žádné varianty soutěží a tudíž nemohl pružně reagovat na uvolňování zákazů ze strany státu. A posléze arogancí svazu, kdy místo konstruktivního jednání se zástupci jednotlivých oddílů nad podobou soutěží, spíše klubům nařizoval a vyhrožoval sankcemi.
Nohejbalový svaz nakonec ligové soutěže zrušil a vypsal dobrovolné pohárové soutěže, do kterých se ale přihlásila méně než polovina oprávněných účastníků. Kde vidíš důvody a proč i váš klub odmítl přihlášku?
Jak už jsem říkal, stojí za tím jednak jednání ze strany svazu, jednak navrhovaná podoba soutěží, která nebyla pro spoustu klubů akceptovatelná. Ve druhém kole svaz sice zrušil hrozby sankcí, ale zvolil termínově v podstatě plnohodnotnou soutěž, jen vmáčknutou do o dva měsíce kratšího období. A určitě i nejistá ekonomická situace nás donutila se zamyslet a vydat se malinko jinou cestou.
Polovina družstev extraligy a první ligy nakonec bude startovat v Českém poháru, nové nesvazové soutěži. Co od nové soutěže očekáváš?
Vzhledem k dobrovolnosti letošní soutěže jsme se přihlásili do Českého poháru, který se pro nás jevil jako zajímavější a situaci v narušeném ročníku lépe odpovídající varianta. Dlouhodobě se mluví o zkrácení ligových zápasů. Myslím, že již nebude lepší možnost kdy vyzkoušet jiný herní systém v praxi než letos. Navíc by podoba letošní soutěže mohla být přínosná i pro mladé hráče. Budou nastupovat s tím, že na ně není vytvářen až takový tlak, jako kdyby se hrálo o sestup. Mohou hrát s čistou hlavou, otrkat se v soutěži a získané zkušenosti prodat v následujících sezónách.
Ligové soutěže se s výjimkou menších změn mnoho let hrají stejně. Český pohár je v tomto ohledu radikální, nabízí kombinaci klasického a turnajového hracího systému, mění se skladba utkání, snižují se neherní prodlevy v utkání. Bude tolik změn ku prospěchu věci, nebo nohejbalový divák navyklý na konzervativní prostředí může mít problém se ve změnách zorientovat?
Určitě ze začátku nebude pro některé diváky, ale možná ani pro samotné hráče a trenéry úplně jednoduché se zorientovat. Je potřeba nový systém vyzkoušet a věřím, že je možné i některé věci převzít do ligových soutěží. Uvidíme jaký bude ohlas na jednotlivé odlišnosti, ať už na počet utkání, skladbu jednotlivých zápasů, možnosti tajmů a střídání.
Váš tým v základní skupině poháru narazí na Čelákovice, Start Praha a Čakovice B. Jak vidíš své soupeře?
Čelákovice prochází generační obměnou, stejně jako Šacung, proto pro ně bude tato soutěž určitě velice přínosná. Mají spoustu mladých šikovných kluků, kteří určitě dostanou příležitost nasbírat potřebné zkušenosti. I tak bych je viděl jako favority naší skupiny. Start má zkušené mužstvo, které je na hraně mezi extraligou a první ligou. Záleží v jaké sestavě nastoupí, ale budou pro každého těžkým soupeřem. U Čakovic B vlastně ani moc netuším, kdo v týmu nastoupí. Soupisky jsem neviděl, takže nemohu posoudit sílu prvoligového B týmu. Ale Čakovice mají širokou škálu kvalitních hráčů, takže čekám kvalitní tým.
Po uvolnění koronavirových omezení by se v sestavě vašeho týmu mohla už objevit i nová slovenská posila, juniorský reprezentant Matěj Prachár. Jak se zatím jevil v zimní přípravě?
Matěj je šikovný talentovaný smečař s dobrým blokem, který má nohejbalovou kariéru ještě před sebou. Nevím nakolik je reálné, že ještě letos zasáhne do bojů za naše barvy. Pokud ano, tak počítám, že by mohl spíše na podzim. Každopádně se těším až jej opět uvidím, protože je to moc fajn chalan.
V základní části soutěže odehrajete dva turnaje v Praze, poté se až v září ve čtvrtfinále představíte na domácím hřišti. Tipneš si jméno vašeho soupeře?
To opravdu nedokážu. Soutěž se teprve rozbíhá a můžou nastat i překvapivé výsledky, takže se omlouvám.
Čtyři nejlepší týmy soutěže se koncem září utkají o bronz a o konečné vítězství. Bude váš tým ve hře?
Určitě o postup do závěrečných bojů budeme usilovat. Přihlásili jsme se do soutěže a chceme podávat kvalitní výkony a nehazardovat se jménem klubu. Uvidíme jaká bude realita, ale první čtyřka je určitě náš prvotní cíl.
V A družstvu mužů vám hrají čtyři junioři, béčko tvoří vesměs dorostenci, v mládežnických kategoriích má dnes Šacung nejvíce hráčů v celé republice. Přitom se říkalo, že v tomto klubu hrají především vysloužilci. Co na to říci?
Myslím si, že za poslední roky se udělalo strašně moc práce a v Šacungu se s mládeží pracuje velice dobře. Máme nohejbalovou akademii, k ní využíváme několik tréninkových areálů, máme poměrně vysoký počet trenérů a spoustu šikovných talentovaných mladých kluků. Navíc se snažíme i náš domácí areál v Benešově stále vylepšovat, především co se zázemí týče.
Necítíš se v takové záplavě omladiny jako kůl v plotě? Nebo ti naopak pozice zkušeného matadora vyhovuje?
Cítím se s klukama dobře a když už je nejhůře, tak mi vedení vždy sežene staršího parťáka, aby nebyli mlaďoši hubatí jen na mě.
Máš doma mnoho domácích i mezinárodních vavřínů. Co tě vlastně ještě žene dopředu?
Nohejbal hraji od 11 let a je to taková povolená droga. Zdraví zatím celkem slouží, i když už to není jako v mládí, takže dokud to jde, tak prostě kopu. Navíc mám doma přítelkyni, která mě podporuje a na kurty občas i vyhání. A dokud na hřišti úplně nepřekážím, tak mám o motivaci postaráno.